^{Do mých sedmadvaceti let nebyl můj život nijak zvláštní a vůbec nic nenaznačovalo tomu, že bych se měla stát psychiatrickým pacientem. Pak přišla jakási epizoda a já na psychiatrii skončila. To, co tam se mnou nacvičovali za to, že jsem nechtěla léky, které jsem správně ani neměla dostat, můj život obrátilo vzhůru nohama. Přestala jsem se cítit lidskou bytostí, viděla v sobě jen diagnózu, kterou mě přidělili a přála jsem si umřít. Po roce jsem se z toho všeho oklepala a měla snahu dělat něco s tím, aby se to, co mě nemohlo dít dalším lidem.  Neustála jsem to a následovala další hospitalizace v jiné léčebně. Nečekala bych, že je to vůbec možné, ale byla ještě horší než ta první. Když jsem se dostala domů, byla ze mě opět troska, která ztratila smysl bytí. Tehdy už jsem věděla, že budu-li dostatečně silná, dostanu se z toho znovu, ač to bude nějakou dobu trvat. Ani to nebyla moje poslední hospitalizace a já zažila i blázinec, kde své klienty opravdu léčí. Vždycky je to především o lidech, kteří tam pracují. Stejně jako je dobrý automechanik a pak týpek, který prolezl školu s odřenýma ušima, jsou dobří psychiatři, kteří se snaží do člověka vcítit a pomoci a zároveň tací, pro které je jich zaměstnání jen zdrojem příjmu a vy jste pro ně jen další kus na kterém jim nezáleží.}

^{Strašidelnou diagnózu „schizofrenie“ dostat nechcete. Je to ale snadnější, než byste čekali. Často se lidi začnou léčit s úzkostmi či depresemi, za rok už mají diagnostikovanou bipolárku a za další rok jsou z nich schizofrenici jak vyšití. Někdy je do nich sypáno tolik léků, že nechápu, jak to můžou vůbec pozřít. Já byla v tomhle vždycky rebel a léky jsem nikdy nebrala zbytečně dlouho. Bylo to dobře nebo špatně? To ať posoudí vážený čtenář sám.}

Wikipedie říká:   Průměrná očekávaná délka života osob se schizofrenií je o 12 až 15 let nižší než u těch, kteří tímto onemocněním netrpí, a to v důsledku významných zdravotních problémů v souvislosti s nadměrným užíváním léčiv a vyšší četnosti výskytu sebevražd (přibližně 5 %).

^{Předkládám před vás svůj příběh bez obalu. Nehraju si na chudinku, jíž by zničil špatný systém. Svým způsobem si za vše, co se mi dělo můžu tak trochu sama. Budete překvapeni, co všechno dokáže vymyslet hlava člověka poletujícího v psychóze. Budete zděšeni nad tím, jak probíhá léčba zmatených lidí v jednadvacátém století. Kniha vám ale také dodá naději, že ať už si v životě procházíte čímkoli, vše se dá překonat a znovu můžete žít plnohodnotný život, který budete opět milovat se všemi krásami, které nabízí.}

Počet stran: 216

Formát:       A5

Vazba:         brožovaná

                     Reakce čtenářů

                                   Ukázka z knihy